motivace
dává sílu udržet směr a překonávat překážky
Žijeme v informační době, vše si můžeme sami okamžitě vyhledat a zjistit. Jsme až zahlceni informacemi o tom, co je a není zdravé. Když ponecháme stranou kvalitu informací, tak jednou z otázek je, jak moc se těmito informacemi ve skutečnosti řídíme, resp. proč se jimi tolik neřídíme? Odpovědí může být náš vnitřní souboj silných návyků (zlozvyků) vs. síla naší motivace podpořená různě dostatečnými informacemi. Neříkám, že cesta je lehká a rychlá. Musíš ale uznat, že když se celý život cpeme většinou zdravípodlomujícími ne jídly, ale produkty potravinářského průmyslu, tak to nějakou dobu tělu po najetí na zdravý způsob života trvá, než se samo uzdraví. Tento fakt pro tebe může být nepřekonatelná překážka, pokud nemáš silnou motivaci a odhodlání nebo pokud máš silně vypěstovanou slabou vůli 🙂 Může se stát, že jsi dnešní uspěchanou dobou a rychlými řešeními poměrně netrpělivý. Proto se může zdát ono (rychlé, pohodlné, relativně pasivní, radikální změny v nezdravé životosprávě nevynucující a hlavně zodpovědnost za své zdraví převážně na doktora převádějící) „řešení“ zdravotních problémů pouze ve stylu „dojdu za doktorem, dostanu prášky, zobu prášky“ jako pravděpodobná volba. Prášky, ale spíše než příčinu řeší následky.
Doporučuji ti nečíst dál, pokud jsi líný nebo k velkým změnám nedostatečně motivovaný, nebo pokud jsi jakžtakž spokojen se svým zdravotním stavem a nechceš se moc měnit nebo pokud si nepřipouštíš, že by sis za svůj život a zdraví mohl ty a jen ty sám. Ušetříš si tak spoustu času a pohodlně můžeš dál svalovat vinu za svůj život, zdraví a neštěstí na osud, náhodu, rodiče, geny, partnery, děti, politické strany, sousedy a samozřejmě počasí:)
Naopak vítám tebe, co máš svůj život (pro někoho osud) pevně ve svých rukou. Garantuji ti, že to jde, že lidské tělo je úžasný vynález schopný regenerace a že postupné změny k lepšímu fungování tě vždy nakopnou a dodají ti energii pokračovat dál na cestě.
Alfou a omegou je motivace, což platí u všech našich činností, které plánujeme dělat delší dobu. Práce na zdraví není výjimkou. Když se chci např. naučit perfektně anglicky nebo být závodní plavec, tak se díky učení/tréninku 2x týdně moc daleko nedostanu. Jestli se chci v životě něco opravdu naučit, jestli chci být v něčem opravdu dobrý, tak se do toho musím opřít celou svojí energií, vůlí, celou svou bytostí. A jestli to opravdu chci, tak to půjde samo. Souhlasíš? To samozřejmě platí i o zdraví, životosprávě, jídelníčku. Jestli to ovšem ještě tak úplně ještě nechci (nebo možná chci, ale ne za cenu příliš velké „oběti“), tak nastupuje nejdříve práce s motivací.
Vše je ve skutečnosti o motivaci, vůli, sebekázni – tedy o nás samotných. Až bude tvá motivace dostatečně silná, budeš se přirozeně chovat tak, jak víš, že je zdravé a vyhýbání se nezdravým produktům pro tebe nebude utrpení, ale štěstí. Je proto dobré si na (delší) chvíli na začátku takovéto cesty v klidu sednout, popřemýšlet si sám o sobě a říct si, jak a čím vším jsem se sem (do této situace) dostal? Co opravdu chci? Kam chci směřovat? Kam chci, aby mne tato cesta dovedla? Dám si večer po náročném dni „za odměnu“ místo čokolády mrkev nebo meloun a zároveň si to užiju? Teď si předchozí větu přečti bez toho otazníku na konci. Není to pozitivní sugesce, ale tvá možná realita.
Věř mi, že o porušování diety toho vím za ty necelé 3 roky opravdu hodně. Teď s ní ale dlouhodobě nemám problém. Zajímavá je i ona terminologie: slovo „dieta“ působí tak, že se v jídle něčemu vyhýbám, že mi tedy něco chybí, uniká, což samozřejmě obecně nechci. Když ale dietu přejmenuji na „zdravé stravování“, tak se vlastně v jídle vyhýbám tomu nezdravému, které rozhodně nechci a tedy mi to nechybí. Psychologicky ono přejmenování nebo jiné nahlížení pak působí zcela obráceně – alespoň u mne.
Vše je tedy ve vnitřním nastavení, získaných informacích a zkušenostech. Když se např. večer doslova přežeru kešu oříšky a ráno na wc jde poznat, že to střevu neudělalo dobře, tak to možná ještě v průběhu pár měsíců několikrát slabošsky zopakuji. Od chvíle, kdy se z tohoto ale konečně poučím, až na ně budu mít opět nepřekonatelnou chuť, si dám jen trochu a vůle s motivací začnou konečně být i díky těmto zkušenostem postupně silnější, než špatné návyky a chutě. Každému bude samozřejmě do boje s návyky vyhovovat něco jiného, každý jsme jiný.
Silnou motivaci je proto praktické rozvíjet, pěstovat a připomínat si ji. Pokud má vůle pokulhává, je dobré si uvědomovat, proč jsem se rozhodl jít tímto směrem a co je mým cílem - zdraví. Protože právě motivace je ten motor, který tě dlouhodobě požene přes překážky nezdravých návyků dál. A stejně tak, jak kuřáka přeci jedno cigárko nezabije, tak i ty pravděpodobně jedno šlápnutí vedle přežiješ, což není myšleno jako příklad alibismu, ale příklad oslabené motivace a vůle. Samozřejmě, že se tato šlápnutí vedle budou stávat, když se budeš snažit radikálně změnit jídelníček. Já měl to štěstí, že jsem se do současného stavu dostal skrze různé směry a diety postupně. Ve finále mi to tedy nedělalo takový problém, jako kdybych měl odetnout vše nezdravé ze dne na den. Proto i tobě doporučuji, abys v sobě pěstoval jak trpělivost (bez sebemrskačství za šlápnutí vedle), tak ale i přísnost (aby se ze slabé vůle nestal trend) - stejně jako laskavý rodič své dítě přirozeně miluje, i když právě zlobí.
Zkrátka je praktické na sebe vyvinout relaxovaný tlak :), najít si v tom balanc, harmonii a vědět, kam dlouhodobě směřuješ a postupně se tam dostat. Bez rozvinutí silné motivace, vnitřního přesvědčení, ale i množství informací (např. o škodlivosti potravin) to dlouhodobě bohužel nejde. I proto budu sdílet celý svůj příběh. Třeba zrovna tobě bude stačit si jej jen přečíst, abys nemusel tolik hledat, tolik šlapat vedle a podaří se ti projít celou tou cestou elegantněji než já. Hodně štěstí 🙂