Byla mi diagnostikována ulcerózní kolitida. S touto „doživotní nálepkou“ jsem se nespokojil a místo toho hledal možnosti a cesty. Nejsem lékař a nemám žádné oficiální lékařské vzdělání. Rozhodně také nejsem šťastným vlastníkem patentu na rozum. Jediné, co mám, je pár zkušeností a postřehů, které cítím, že by mohlo být užitečné s tebou sdílet. Každý jsme individuální směsicí nastavení mysli, genů, predispozic, návyků, chutí, životosprávy, životního prostředí atd., co nás utváří a odlišuje. Proto každému vyhovuje něco jiného. To, co na těchto stránkách najdeš, je můj příběh, mé hledání v moři nabídek, má cesta za zdravím a ve finále nalezení toho, co mně osobně vyhovuje, co mi někdy až ohromně chutná, je pestré, v čem se cítím dobře a s více energií a chutí do života. Cestu ke zdravějšímu životu ukazuje můj příběh všem, nejen těm nemocným se zánětem tlustého střeva.

„Ulcerózní kolitida (UK, zánět tlustého střeva) je doživotně, nevíme, jak vzniká a jak se jí zbavit. Budete držet bezezbytkovou dietu, brát protizánětlivé prášky (Salofalk 500mg) a bude to pro vás trvalý zdroj zdravotních problémů“. Možná ne přesně doslova, ale tak nějak komentoval primář, když mi po roce bádání, co je to s mým střevem v nepořádku, v lednu 2014 sděloval tuto diagnózu. Nevěřil jsem tomu, přišlo mi to nereálné, nemožné, aby něco bylo trvalé, abych to nemohl změnit, kdybych se opravdu snažil. Z ordinace jsem odcházel s tím, že jeho prohlášení beru jako výzvu. Teď za sebe (doktoři rozhodnou po kolonoskopii) mohu prohlásit, že jsem UK měl a čas minulý je na místě, protože lékařem navrhovanou bezezbytkovou dietu nedržím, jsem přes rok bez léků a potíží. K diagnóze mám samozřejmě na jednu stranu respekt a na stranu druhou mám ale i silnou důvěru v regeneraci těla a sílu mysli. Věřím, že svůj život mám ve svých rukou a tělo a mysl společně (když pro zdraví dělám mně známé maximum) mají potenciál změnit mnohé. Mám z toho všeho dobrý pocit, ale jen čas samozřejmě ukáže více. Ať se to ale dále vyvíjí jakýmkoliv směrem, tak pro mne se jedná o ohromné obohacení a změnu života směrem ke zdraví a lepšímu fungování. Pokud to někoho inspiruje nebo ještě lépe to někomu v čemkoliv pomůže, jedině dobře. Pojďme ale postupně…

[Aktualizace 21.2.2016: Koncem roku 2015 jsem byl na odběrech  krve (4 ampulky) a stolice (1 zkumavka – prý stačila),  které objednal gastroenterolog. Výsledky obsáhly 3 papíry formátu A4 popisující stav hematologie, biochemie, lipidového metabolismu, metabolismu železa, hormonů, kostního metabolismu, koagulačního vyšetření a imunologie. Kromě pár odchylek byly všechny hodnoty v normě a slovy gastroenterologa: „výsledky dopadly velice dobře, ani ty zánětlivé markery nic neukazují“.
Dalším krokem byla kolonoskopie začátkem roku 2016. Proběhla až nyní - v půlce února 2016, kdy je to rok a čtvrt, co jsem bez léků – Salofalku a jím to, co je opakem doktory doporučované bezezbytkové diety. Pravidelně se se mnou ztotožňuje/jím čerstvé ovoce a zeleninu, které navíc v posledních 2 měsících (inspirován úžasnou a inspirující knihou, kterou doporučím již nyní v úvodu a více se jí budu zabývat později: "Self healing Colitis and Crohn" od Davida Kleina) tvoří většinu mého mně velmi chutnajícího jídelníčku. V oříškách a semínkách se neomezuju.
Únorová kolonoskopie prozkoumala skrze celé tlusté střevo i 20cm tenkého a objevila obé ve zcela zdravém stavu (ve zprávě uvedeno: „..zcela normální endoskopický nález, sliznice v celém průběhu klidná s typickou cévní kresbou. Závěr: UC v úplné remisi.“). Vzhledem k tomu, že jsem přes rok bez veškerých léků, bez doporučované bezezbytkové stravy (jím její opak) a hlavně bez příznaků/problémů, zeptal jsem se doktora o možnosti odebrání této diagnózy. Říkal, že uvidíme, že se u této diagnózy mohou příznaky vrátit a že by jejím odebráním zmizela možnost pravidelných kontrol/kolonoskopií, kterážto je naplánována za další 3 roky, tj. počátek r. 2019. Nicméně jsme domluveni na kontrolu klinického stavu na léto 2016, kdy si popovídáme o dalších možnostech. Jedna z možností bude i přehodnocení diagnózy.]

[Aktualizace 20.11.2016: Léto uteklo jako voda a s podzimem jsem navštívil gastroenterologa. Po klinické kontrole (cítím se stále dobře, zdravě a bez obtíží) jsme naplánovali kontrolu krve, stolice, žaludku a tenkého střeva (abychom to měli komplet a byli si jisti, že nám nikde nic neuteklo). Pro výsledky jsem si šel tento týden a jsou stále stejné: stolice v pořádku, krev v pořádku bez žádných zánětlivých markerů, žaludek ani počáteční část tenkého střeva nenasvědčují žádnou nemoc. Výsledkem je změna z diagnózy UC na: "V.s. UC t.č. v úplné remisi (nyní i přehodnocujeme diagnózu)" . "V.s." značí "velmi podobné".
Dalším krokem bude sigmoideoskopie a kontrola krve za rok, tj. podzim 2017. Poté uvidíme, co se mnou dál 🙂  ]

[Aktualizace 19.10.2017: koncem srpna jsem absolvoval sigmoideoskopii, která našla zdravé střevo. Výsledky krve a stolice jsou slovy gastroenterologa: "kromě snížené hladiny železa zcela v pořádku, jako byste tu nemoc neměl". Jelikož výsledky mi poskytl telefonicky, další tentokrát osobní setkání jsme domluvili na listopad, kdy se domluvíme, co bude dál.
Za další zmínku stojí to, že jsem se po měsíci vrátil z Nepálu, kde jsem mj. strávil 2,5 týdne na treku okolo Annapuren - pro mne zatím nejdelší trek a v nejvyšších výškách (až do 5,4 km nadm. výšky). Zhruba půlku nocí jsme spali ve stanech s vlastní stravou, druhou půlku v lodžích se stravou v restauracích. Při kempování jsem jedl vlastní instantní stravu (bezlepkový Travel Lunch), raw tyčinky, bezlepkové kaše apod. Musím přiznat, že z počátku mne několik dní poprvé od roku 2013 potrápil poctivý (nepálský) průjem. Mít v Nepálu průjem sice není žádná vzácnost a nebyl jsem v tom sám, u mne ale trval nejdéle a hodně mne oslabil. Život obohacujícím zjištěním bylo, že mé tělo bylo schopno 2 dny téměř bez jídla fungovat (7h šlapat s batohem do kopců a sedel o nadm. výšce okolo 4,5 km) i po probdělé průjmové horečkové noci - fungoval jsem na dluh, který byl splácen z toho mála tuku, co jsem měl. Abych byl schopen celý den s průjmem jít, bylo mi doporučeno imodium a endiaron, což jsou první prášky, co jsem si od vysazení Salofalku před lety vzal. Imodium zastaví průjem, ale neléčí jej a navíc se v "zastaveném" střevě množí bakterie, které mohou onen průjem způsobovat. Endiaron vybije střevní mikroflóru - tu nepřátelskou ale i tu přátelskou. Kombinace obojího zřejmě oddálilo návrat střeva do normálu. Doma bych situaci samozřejmě řešil jinak, ale 3 dny chůze od civilizace (nepálské vesnice) navíc ve výškách okolo 4km s nutností pokračovat v treku nebylo příliš možností. V místě již velké únavy a zároveň v bodě, kde byla v plánu dvoudenní odbočka skupiny z hlavní trasy, jsem se odpojil od skupiny a zůstal z důvodu regenerace sil ony 2 dny v klášteře. V klášteře stejně jako v lodžích jsem jedl dietně (zeleninové vývary, vařenou zeleninu a rýži). Nabyl jsem postupně opět síly, průjem se mírnil a pak odešel úplně. Týdenní zbytek treku, během kterého jsme spali ve výšce i 5,1 km a zdolali sedla okolo 5,4 km jsem zvládl s narůstající silou už na jedničku. Následné 3 dny v Káthmandú, 2 dny cesty zpět a teď těch pár dní doma se stále cítím dobře a střevo funguje tak, jak má. Jediná změna je, že cítím, jakoby tělo potřebovalo doplnit ztracený tuk, následkem čehož jsem poslední dobou zřejmě tak hrozně "žravý" 🙂  ]

[Aktualizace prosinec 2020: Výsledek dalšího preventivního vyšetření ve formě odběru učebnicového vzorku stolice, moči a poctivých 5 ampulek krve s matkou všech žádanek od gastroenterologa na všechny možné markery apod. mi byl oznámen prohlášením pana doktora: “vy ty výsledky máte tak krásné, jakobyste tu nemoc nikdy neměl”.  Cítím se stále dobře, střevo bez obtíží a i laboratorně vše stále v pořádku. 🙂 ]