můj příběh
část 1. různé směry
Ačkoliv jednotlivé kapitoly dávají (snad:) svůj smysl, věřím, že největším přínosem ti bude projití mého relativně delšího příběhu postupně tak, jak jsem ke zkušenostem a poznatkům chronologicky přicházel i já. Mozaika příběhů a sousledností ti pak lépe zapadne.
Můj příběh
část 1. různé směry
OBSAH
Můj příběh ber jako inspiraci, co vše ti může a nemusí pomoci. Tyto zkušenosti a pohledy jsou čistě subjektivní, nejsem žádný samozvaný hodnotitel různých léčebných směrů a metod. To, o co se dělím, je mé soukromé vnímání, to, jak mně osobně něco sedlo/nesedlo, jak mne to obohatilo. Všem, které jsem při svém hledání potkal, upřímně děkuji.
Následuje popis mé cesty, který je podrobný z toho důvodu, že by cokoliv z něj mohlo v tobě zarezonovat, ukázat ti nový pohled, novou možnost a třeba ti tak pomoci. Uvádím celý svůj příběh také proto, že ze zdravotního účinku na mé tělo nedokážu určit, co bych měl z příběhu vynechat, protože si do střev krom příležitostné kolonoskopie nevidím a vnímání vlivu potravin se mi zostřilo až později.
Vše začalo (mnohem dříve - už v dětství, to jsem ale ještě nevěděl) ke konci prosince 2012, kdy jsem den po dobrání antibiotik (dále: ATB) cítil nevysvětlitelný intenzivní smutek. Tento smutek jsem nechápal, v minulých pár měsících jsem jej cítil párkrát a stejně nepochopitelně. Nebyl k němu pro mne zjevný důvod – ve vnějším světě jsem měl vše, co jsem si mohl přát a mé vnitřní prožívání též neukazovalo na jeho příčiny. Tento smutek se v ten den vystupňoval ve stejně nepochopitelný bytostný pláč. Poté nastoupila horečka, bolest břicha a průjem. Za den teplota ustoupila, ale nekomfort ve střevech zůstal a zbytek roku jsem byl na klasické průjmové dietě – černý čaj a rohlík.
Doktor, kterého jsem v lednu 2013 navštívil, mi dal probiotika (do té doby jsem nevěděl, že některé ATB zabíjejí mou "přátelskou" střevní flóru, že mohou způsobit tyto komplikace! a že s některými ATB je ideální brát ještě probiotika) a za týden problémy odezněly. Následoval týden bez problémů, tělo jsem plně zatížil prací, sportem a vše bylo jako dříve. Zajímavou událostí v tomto týdnu byl nepochopitelný sen o mém absolvování kolonoskopie. Nikdy jsem nic takového neabsolvoval, nezajímal se o tuto problematiku a byl jsem zdravý, tak jsme se tomu s přítelkyní zasmáli. O víkendu jsme zašli na oběd do mexické restaurace a jako odměnu za všechny ty diety jsem si koupil 200g čokolády, kterou jsem do sebe vdechl velice snadno, tak, jak bylo mým dlouhodobým zvykem.
Poznámka ne pod čarou ale mezi odstavci: pokud mně osobně ještě:) neznáš, tak podotknu, že měřím 174cm a celý svůj dospělý život (ročník 1980) vážím okolo 66kg a to navzdory mé pěstované závislosti na cukru a čokoládě. Krom sladkostí jsem se považoval za celkem zdravě žijícího, alkohol jsem od vysoké školy nepil tolik, abych potřeboval zabít půl následujícího dne regenerací, nikdy jsem nekouřil, celý život mám blízko ke sportu a občas nějaký ten salát, očista a půst mi také nebyl vzdálený. Konec poznámky.
V noci mne vzbudily šílené bolesti břicha, na wc jsem nevěděl, čeho se mám bolestí a citlivostí ve střevech chytnout. Krom klasické produkce ze mne vyšel i hlen a trochu krve. Hm, to mi už bylo jasné, že to v pořádku není a asi jen tak nebude. Doktor mne poslal na vysněnou kolonoskopii, před kterou jsem absolvoval očistu trávícího systému vypitím několika litrů roztoku Fortransu. (Fortrans jsem už znal, 2x jsem jej zkoušel v minulosti ve snaze sebeočist, ale nikdy jsem nebyl schopen všechny ty litry vypít. Chutná to jako vápenná „šťáva“ ze školní křídy a jednou se mi dokonce udělalo tak rychle nevolno z pití, že jsem vrhnul v kuchyni do dřezu). Tentokrát jsem to zvládnul, protože jsem musel. Od této očisty Fortransem potíže na několik měsíců odezněly, ale to předbíhám.
Kolonoskopie z ledna 2013 zjistila zánětlivé postižení tlustého střeva (vřídky) do 20cm sigmatu, dále 33cm přechodová zóna. Udělali mi spoustu dalších testů, ale nic dalšího se nenašlo. Ulcerózní kolitida (UC) v biopsii nepotvrzena, podezření tedy na nespecifický zánět pravděpodobně vlivem ATB. Stav stabilní, kontrola tuším v dubnu 2013, nasazena léčba Salofalkem (protizánětlivé účinky, část se rozpustí v tenkém střevě, většina v tlustém), dieta bezezbytková (nejíst nic, co by obsahovalo nestravitelné zbytky a dráždilo tak střevo – žádné oříšky, čerstvá zelenina apod.), kterou jsem si měl sám najít na internetu. Když jsem se zeptal, čím můžu doplnit energii při lezení po horách, tak mi odpovědí byla čokoláda. Vzhledem k tomu, že cukr má zánětpodporující účinky, tak je to od gastroenterologa zajímavá informace, že?
Bezezbytková dieta
Nahoru
V té době jsem neměl informace, co mám teď a když se na to dívám s odstupem, tak vidím, že odborník na střevo - gastroenterolog není dietolog ani výživový specialista. Kéž bych už tenkrát potkal Honzu nebo alespoň natrefil např. na knihu „Jídlo na prvním místě“, ale tenkrát byla ještě v tiskařských plenkách. O tom ale později. Každopádně z toho množství různých informací, co jsem našel na internetu, vznikl průvodce bezezbytkovou dietou a také tabulka potravin této diety. Třeba jsi v podobné fázi, jako jsem byl tenkrát já a pomůže ti uceleným přehledem. Bezezbytková dieta sice neřeší složky, které jsou nejen pro střevo škodlivé a které do zdravého stravování nepatří (lepek a potraviny s přidaným cukrem), ale přechod na tuto dietu byl pro mne první nutný krok v odetínání připoutanosti k některým potravinám. V počátku to byla dieta nutná z důvodu šetření zánětlivých vřídků střeva. Další vyřazování potravin z jídelníčku už nebylo (krom přidaného cukru) tak těžké jako tato první velká změna ve stravování. Pouze bezezbytkovou dietu, během které jsem zhubl 3kg, jsem držel rok - do února 2014, kdy jsem se dostal k doktorce tibetské medicíny. O tom ale také později.
Homeopatie
Nahoru
První směr, kterým jsem se počátkem roku 2013 vydal, byla homeopatie. Měl jsem navíc tu čest jít k paní homeopatičce s velkým H – paní Rečlové. Blízcí kamarádi a kamarádky na ni pěli chválu, že jim mnohokrát pomohla, tak jsem k ní vyrazil. Na homeopatii jsem nikdy nebyl, nezajímal se o ni, měl jsem přirozenou důvěru v metodu i onu paní, nic jsem nečekal a co přišlo, mne totálně zbouralo. Respektive mi bylo objeveno, co vnitřně bourá mne.
O mně
Nahoru
Nejsem materialista, zabývám se vnitřním rozvojem, dříve jsem byl pár let duchovně hledající, dokud jsem nenalezl buddhismus, kde jsem se zcela našel. Je to má srdeční záležitost, pravidelně medituji a zajímám se o rozvoj, snažím se být k sobě a druhým upřímný, nic sobě ani druhým nenalhávat nebo skrývat. Mám hlavu v oblacích a vesmíru, ale nohama se snažím kráčet po zemi. Navzdory uvedenému mne překvapilo, že ve mně paní Rečlová objevila, co mně zůstalo skryto, ačkoliv to bylo tak vnitřně bijící.
Vše se to dělo poměrně neakčně - pouze z pohledu vnějšího pozorovatele. Seděli jsme proti sobě u stolu a „jen“ si povídali. Musím přiznat, že se ve mně něco v tu chvíli změnilo. Emoce a pocity jakoby byly nějak v blízkosti paní Rečlové silnější a intenzivnější. To, co jsem myslel, že mám v životě již vyřešeno, jsem vyřešeno neměl a smutek se dral ven. Spolupůsobící příčinou smutku byla i událost v listopadu 2012, tj. měsíc před začátkem mých problémů, kdy v práci tragicky zemřel blízký kolega - kamarád a tato situace nás v práci hluboce zasáhla všechny. Při pokračování otázek a odpovědí s paní Rečlovou se mi samo stahovalo hrdlo a nemohl jsem mluvit. Šli jsme ale dál, šli jsme do dětství, do prvních snů a prvních nočních můr, které si pamatuji. Jeden (z dnešního pohledu obyčejný) sen jsem nebyl schopen popsat, protože mne smutek celého sevřel. Poté se mne zeptala, jestli jsem neztratil v dětství někoho blízkého (ve 4 letech mi tragicky zemřel otec). Pak jsem už jen brečel. Brečel jsem onu bolest tenkrát malého kluka a celý ten smutek, který byl tak hluboko. Cítil jsem jej v břiše, jak se v křečích dere nahoru a skrze hrdlo a slzy mne opouští.
Bylo to ale jen částečné vyplavení, necítil jsem to kompletně, nedokázal jsem se na dřevené židli a naproti člověku, kterého jsem před 20minutama ještě neznal, dostatečně uvolnit/otevřít a pláči se naplno odevzdat.
O pláči
Nahoru
Sdílím tuto osobní zkušenost i z toho důvodu, abych boural ztuhlé představy a koncepty o tom, že muži nepláčou, že to je něco, co nám nepřísluší, že to je něco, za co bychom se měli stydět. Na vlastní kůži a oko mám vyzkoušeno, že pláč pomáhá a léčí. Navíc když cítím, jak se ze mne derou bolesti minulosti, které mne opouštějí, jen hlupák by neplakal a nesnažil se skrze slzy očistit a uzdravit. Cožpak jsi se po pláči nikdy necítil lépe a úlevu? Před ničím z našich životů neutečeme, nic nikam neodsuneme. Cokoliv, co máme pod kůží (v srdci, v mysli) si neseme s sebou a vědomě nebo nevědomě jednáme, cítíme a rozhodujeme se táhnouce toto břemeno. Proto, pokud to vnitřně cítíš, nebraň se tomu a zbaběle se neskrývej za umělou masku tvrdosti. Plač a rozpusť vše, co jde! 🙂 Vždyť odevzdání se pláči je upřímnost k sobě a také znakem odvahy a síly přijmout sebe sama i se svými chybami, slabostmi i bolestmi.
Paní Rečlová mi dala homeopatické léky, které mi měly pomoci vyplavit nevyjádřený smutek. To se jim také pěkně povedlo. Nastalo totiž „emotivně nejpestřejší“ období mého života, bylo mi jako na houpačce nahoru a dolů. Pozitivní bylo svévolné vyplavování smutku různé intenzity. Bylo očišťující se hlubokého smutku takto zbavovat, i když to trvalo několik týdnů. „Negativem“ (uvozovky vysvětlím později) bylo, že to odneslo mé blízké okolí, kterému jsem ublížil. Když se dívám na těch pár měsíců zpětně, tak se nepoznávám. Bylo to období, kdy jsem poprvé (a snad naposled) v životě nemohl věřit sám sobě. Až někdy v květnu/červnu mé slzavé údolí vyschlo a já jsem mohl opět věřit svým (po)citům. Náš vztah z toho vzešel nakonec mnohem silnější (proto ty uvozovky).
O homeopatikách
Nahoru
Později jsem se dozvěděl, že homeopatika mohou mít intenzivnější účinek na osoby, u nichž převládá element větru. Doporučuji proto v těchto případech opatrnější přístup.
Mezitím jsem v dubnu 2013 došel na gastroenterologii, kde výsledky kontrolní sigmoideoskopie ulcerózní kolitidu (UC) nepotvrdily. Byly patrné zahojené jizvičky po vřídkách a ačkoliv stav střeva nebyl zcela zdravý (setřelá cévní kresba), pravděpodobně se prý jednalo o nespecifický zánět možná i způsobený ATB s tím, že pokračujeme v bezezbytkové dietě, během půl roku budeme snižovat Salofalk (z 2-2-2, přes 2-0-2, 1-0-1) a na podzim snad finální kontrola, kdy už to snad bude v pořádku. Já byl spokojený, protože mi vše do sebe zapadalo, „byl to nevyjádřený smutek, ze kterého jsem se už vybrečel, tak to už bude zase dobrý“, jsem si říkal.
O tlustém střevu z pohledu psychoterapie
Nahoru
Tlusté střevo odpovídá na tělesné rovině nevědomí, dolnímu světu. V rovině příznaků UC znamená občanskou válku v dolním světě s neprůhlednými frontami, boj proti sobě samému; životní síla se soustřeďuje v dolním světě; strach realizovat vlastní život a osobnost; ze strachu se „potit krví a vodou“ atd. Předchozí hesla byla ukázka ze skvělé knihy „Nemoc jako symbol“ od R.Dahlke-ho, kterou jsem půjčil mnoha lidem s různě závažnými nemocemi včetně rakoviny. Všichni potvrzovali, že jim informace z knihy k nemocem vnitřně sedí. Ke každé nemoci je v knize popis (ze kterého je ukázka) na tělesné rovině, v rovině příznaků, zpracování nemoci (co máš v sobě změnit) a splnění (kam tě nemoc nasměrovala). Ačkoliv kniha každé nemoci věnuje max. jednu stránku, nahlédnu do ní i u drobných neduhů a vřele ji doporučuji. Ukáže ti vnitřní přístup k nemoci, jejímu řešení a rozšíří celostní vnímání zdraví tvé mysli a těla.
Díky výsledku z gastroenterologie jsem se osmělil v jídle a na dietu, kterou jsem do té doby držel poctivě, tolik nedbal. Řekněme, že jsem ji držel na takových 87,3%, což jsem si přeci mohl dovolit, když jsem se z toho už vybrečel a stále ještě bral protizánětlivé prášky, ne? Nakonec během letního kempování, kdy jsem neměl možnost (ve skutečnosti neznal možnosti jak) zcela dodržovat dietu, se stav opět zhoršil. Myslím, že to byly mléčné produkty v kaších nebo omáčkách, které způsobily návrat problémů (nadýmání, hlen a nejistota, kdy jít na wc). Pochopil jsem, že to s uzdravením tak reálné nebude. V listopadu 2013 byla provedena další sigmoideoskopie (s výsledky:„setřelá cévní kresba do 20cm sigmatu, biopsie histologicky neprůkazná“) a v lednu 2014 jsem si šel lehnout do tunelu na magnetickou rezonanci (s nálezem:„akutní až subakutní zánětlivé změny nejspíše v rámci UC“), na základě čehož, prý aby můj případ uzavřeli, mi dali: „Dg K52.9 Ulcerózní kolitida potvrzená dle endoskopického a MRI nálezu, v remisi při terapii.“. V tomto okamžiku jsem od pana primáře slyšel to, co jsem napsal v Úvodu: „Ulcerózní kolitida je doživotně, nevíme, jak vzniká a jak se jí zbavit. Budete držet bezezbytkovou dietu, brát protizánětlivé prášky (Salofalk 500mg). Bude to pro vás trvalý zdroj zdravotních problémů“. Dávka Salofalku byla opět zvýšena na 2-0-2.
Co se homeopatie týče, tak jsem cítil, že svoji úlohu splnila. Vynesla na povrch má nevyřešená a nezpracovaná témata smrti, ztráty a pomíjivosti všeho.
O smrti a pomíjivosti
Nahoru
Vyrovnat se se ztrátou nejbližších, kterou jsem si s sebou od dětství nevědomky táhl, a se smrtí svojí jsou velká témata, ne-li jedna z největších a nejtěžších v životě (alespoň tedy pro mne). Vnímat smrt a ztrátu neosobně, přijmout je jako přirozenou část koloběhu života se lehce pochopí na úrovni mozku a informace. K tomu mohou pomoci skvělé knihy jako „O smrti a znovuzrození“ od lamy (titul učitele buddhismu) Ole Nydahla, který mj. podává detailní popis procesů v těle i mysli během umírání i po smrti z pohledu a bohatých zkušeností buddhismu. Popisuje, jak umírání mění naše vnímání a smyslové prožívání, podává návody, jak být při umírání oporou sobě i druhým, jak pomáhat, na co se soustředit atd. Stejně jako další úžasná kniha, kterou ti doporučuji: „Tibetská kniha o životě a smrti“ od Sogjala Rinpočheho. Jeden čtenář napsal k této knize výstižný komentář: „Chcete-li znát, jak správně žít a umírat, není lepší knihy než této.“
Naše společnost staví stáří, nemoc a smrt někam na okraj, mimo naši pozornost, do nemocnic, LDN a různých domovů pro starší. Poté, když se tyto nevyhnutelné události stanou někomu nám blízkému, býváme zdrceni. Zakomponováním všeprostupující pomíjivosti a smrti do každodenního vnímání světa (jediná stálá jistota v životě je změna), získá náš život nový rozměr: uvědoměním si ztráty a pomíjivosti života jej teprve náležitě doceníme, budeme si jej a druhých více vážit, užívat a smysluplně(ji) žít, ne jen přežívat. Netvrdím, že přesně takto to prožívám, ale k tomu, aby se mi výše zmíněné informace dostaly více pod kůži, aby se přesunuly z mozku do srdce, aby se informace transformovala v prožitek, mi pomohla a pomáhá meditace a také kurzy Phowy. Neříkám, že to je pro každého a že se v tom každý najde (to není smyslem ani cílem), jen ukazuji mnou vyzkoušené možnosti. Pokud jsi spíše intelektuální typ, tak si napřed vyhledej a přečti nějaké vědecké články na téma „účinky meditace“ (budeš překvapen), než s ní získáš vlastní zkušenost. Meditaci se budu také věnovat, ale o něco později.
[Aktualizace březen 2016: Ještě ti doporučím jednu skvělou knihu: Lekce smrti a umírání od Rodneyho Smithe, který pracoval mnoho let v hospici smrti velmi blízko, doslova nejblíže. Přináší nám její hlubokou moudrost, zkušenosti a poznání formou mnoha příběhů mnoha různých lidí s různými životními příběhy, s různými způsoby procházení jednotlivých stádií umírání a jejich přijetí smrti. Tyto zkušenosti široce transformují náš život, pohled na naše hodnoty, chování a vztahy. Knihu můžeš číst stále dokola a procházet její poznání i jednotlivé lekce formou cvičení, pobídek k zamyšlení, úvah, denních a týdenních úkolů a postupně docházet ke změně prožívání tak, aby se tyto informace změnily ve zkušenosti. Kniha má velký potenciál změnit tvůj život k lepšímu, vřele doporučuji.]
Cítil jsem, že mi u homeopatie (nebo spíše v mé snaze o uzdravení, homeopatii z toho vinit samozřejmě nemohu) chybí přístup a postoj k potravinám. Potřeboval jsem návod k tomu, co bych měl a neměl jíst, protože do té doby jsem stále žil z na internetu nalezených informací o bezezbytkové dietě. Měl jsem proto tendence poohlížet se po něčem dalším. Do cesty mi přišla tibetská medicína.
Tibetská medicína
Nahoru
K tibetské medicíně mám absolutní důvěru. Měl jsem to štěstí, že jsem v r. 2008 mohl absolvovat kurz Buddhy medicíny s doktorkou tibetské medicíny Annou Elisabeth Bach, která mj. vystudovala i klasickou medicínu v Německu. Má tedy pohled na zdraví/tělo/mysl z obou směrů - východního i západního. Říkala mj., že má poznatky a zkušenosti s fungováním těla a zdraví z tibetské medicíny, které kdyby řekla západnímu doktorovi, tak si bude ťukat na čelo. Jeden příklad za všechny: pokud budu dlouhodoběji zadržovat stolici, dlouhodobě nechodit na wc, když to tělo cítí a pokud se ze zácpy stane zvyk, tak to blokuje energii větru, která jde zpět tělem nahoru a odnese to mj. citlivé, lehce napadnutelné srdce formou srdeční nemoci. Zajímavé, že?
Ještě ve zkratce na úvod chci říci, že tibetská medicína v energetickém systému rozlišuje energii větru, žluči a hlenu, které by měly být v rovnováze a (nejen) jejich nerovnováha způsobuje nemoci. Rovnováhy lze dosáhnout správnou stravou, nastavením mysli, meditací… Je to obrovské téma a já jako účastník jednoho kurzu a pacient bych nerad něco nesprávně interpretoval. Zmíním proto už jen jeden podle mne velmi podstatný fakt: od početí do smrti je naše mysl s tělem spjata, vzájemně se ovlivňují. Na sebe lze nahlížet jako na jezdce (mysl) na koni (tělo). Pokud je např. jezdec nedisciplinovaný nebo nesoustředěný, bude to mít negativní vliv i na koně. Ale i obráceně pokud je kůň neposedný, tak jej stabilní jezdec může zkrotit. Aneb „mind is the king!“. Pracuj proto na svém vnitřním nastavení, motivaci, optimismu, otevřenosti, radosti a vděčnosti. To vše jsou cesty fyzického i psychického zdraví.
Věděl jsi např., že rozvoj vděčnosti je cesta ke štěstí? Stačí např. každý den se jen pár minut snažit prožívat vděčnost za vše co tady a teď máš.
Začátkem roku 2014 jsem začal navštěvovat doktorku tib.medicíny N. Holečko, což bylo také velmi inspirující. Vyšetření probíhá mj. pohledem na jazyk, kontrolou moče, kontrolou srdečního tepu na ruce, přičemž po 20s např. zjistila, že jsem měl ten den průjem. A mnoho dalších zdravotních informací lze touto (pro nás západní medicínou odkojenou společnost) netypickou/překvapivou formou zjistit. Pro mne to nejdůležitější, co jsem si odnesl, bylo doporučení vynechání pečiva a minimalizace spotřeby cukru. Co se pečiva týče, tak se N. Holečko divila, že jej vlastně od začátku problémů přes rok jím. Já se zase divil, proč bych jej neměl jíst, když alergii na lepek nemám.
O pečivu
Nahoru
Teď mám informace, které jsem tenkrát neměl: střevo je sídlem imunity a (nejen) lepek (ale i jiné obilné bílkoviny) narušuje (nejen celiakům, ale všem!) střevní stěnu, která se pak stává průchozí, obsah střeva tak proniká do těla, což aktivuje imunitní systém a dle individuálních predispozic způsobuje různě intenzivní imunitní reakci (zánět). Zkráceně řečeno: pečivo v těle podporuje zánět. Výsledkem je v dnešní době stále rostoucí výskyt autoimunitních onemocnění, alergií, ekzémů a trávicích potíží. Silně negativní dopad má (i „zdravé“ celozrnné) pečivo i na náš mozek. Nejsem expert, ale D. Perlmutter, který napsal knihu „Moučný mozek“ expertem (vědcem neurologem) je. Pokud nechceš louskat celou knihu jako já (v pečivu mám jasno), tak zajímavý je i pouhý výtah z této knihy od nezávislé konzultantky výživy, nutriční terapeutky a inženýrky potravinářství A. Jermářové. Dále mi velmi objevná byla i neuvěřitelná kniha „Jídlo na prvním místě“ od manželů Hartwigových, kterou mi N.Holečko doporučila a jejíž paleo dieta je pro mne prý zbytečně přísná. Kniha má nicméně prý velké množství užitečných informací. Knihu jsem si pořídil, k přečtení jsem se dostal až o pár měsíců později. Když jsem ji ale poté jedním dechem přečetl, hned jsem objednal 5ks pro své nejbližší jako povinnou četbu a i tobě ji upřímně doporučuji.
Komentář k pečivu od Dr.Walkera je též výstižný: „Podle mých zkušeností z několika desetiletí a podle zkušeností velkého počtu jiných výzkumníků v oblasti výživy mohou být chleba, pečivo, obilná jídla a jiná vařená potrava ze škrobu zodpovědny za většinu neduhů, které postihují dnešní civilizované lidstvo. Nemohu dostatečně zdůraznit, že nejlepším důkazem je zkusit několik týdnů tuto potravu vynechat, dát tělu příležitost k samoléčení a zažít to neočekávané, ba neuvěřitelné zlepšení zdraví.“ (Norman W. Walker byl jedním z nejvýznamnějších lékařů zabývajících se zdravím a výzkumem výživy v USA a jehož poznatkům se budu věnovat později.)
Nepokračuj dál ve čtení, dokud si nezjistíš něco o pečivu. Třeba znáš někoho dalšího ve svém okolí, kdo ti potvrdí, jak se mu změnil život a zdraví posunulo k lepšímu vynecháním pečiva. Opravdu si dej chvilku na pátrání.
Poté, co jsi získal tyto informace, opravdu máš chuť pokračovat v konzumaci něčeho tak škodlivého? Pečivo od začátku roku 2014 vůbec nejím, nahradil jsem jej zeleninou, bezlepkovými kašemi (pohankové, jáhlové..více v části Inspirace) a vůbec mi nechybí. Sám si jen vyzkoušej na měsíc lepek kompletně vynechat. Uvidíš, jak to budeš vnímat a jak se pak budeš cítit, když jej opět ochutnáš. Myslím, že už nebudeš chtít pečivo dále konzumovat. (Stejně jako má kamarádka Petra z HK, která dle jejích slov začala konečně žít: vynecháním pečiva a procesovaných potravin cítí energii a ne kontinuální únavu, začala dělat sporty, které ji doktoři celý život zakazovali, otevřené rány na kůži a další do té doby „neléčitelné“ problémy zmizely a cítí se konečně skvěle. Nebo stejně jako kamarád Adam z Prahy, který se díky bezlepkové dietě zbavil alergií.) V pečivu je samozřejmě i cukr, takže závislost na něm a tvé chutě a návyky ti odklon od pečiva neulehčí. Pokud ovšem budeš dostatečně informován a budeš chtít, tak to, jako cokoliv jiného, zvládneš, zvlášť když je tak snadné nahradit pečivo chutnými zdravými alternativami.
Co se týče postupů tibetské medicíny, tak jsou navrhovány změny v životosprávě (dostatečný spánek – viz.„O veledůležitosti spánku“ níže) a převážně změny ve stravování dle toho, která složka z energetické trojice vítr, žluč a hlen převládá tak, aby bylo dosaženo jejich rovnováhy vedoucí ke zdraví. Dostal jsem krom tibetských bylinkových pilulek i několik receptů a také inspiraci na vaření, rady ke stravování a byla mi doporučena ona kniha „Jídlo na prvním místě“. Co se obecnějších rad tibetské medicíny pro širokou veřejnost týče, tak je doporučována zdravá pestrost stravy zajišťující vyvážené zmíněné 3 vnitřní aspekty energie. Co se vegetariánství týče, tak A. Bachová od něj odrazuje, ledaže bys byl/a napr. díky rodičům vegetarián/kou již od dětství.
O veledůležitosti spánku
Nahoru
Přestože se o spánek moc nezajímáme, je neuvěřitelně důležitou součástí naší biologie. Nedostatek spánku neznamená jen méně výkonný mozek, ale spánek a jeho (ne)dostatek, jak uvidíš, má komplexní vliv na tvé zdraví a kvalitu života. Vysvětlení potřeby spánku od neurovědců je sice několik, stačí si ale jen vzpomenout na své celodenní pocity a „kvality“, když jsme spali jen pár hodin „svěžím“ probuzením počínaje. Při nedostatku spánku se subjektivně cítíme mizerně, kvalita prožívání celého dne se významně zhoršuje a celý den se těšíme, že půjdeme spát dřív a dospíme se, což se nám mluvíce z vlastní zkušenosti daří různě úspěšně. Objektivně se dostavuje zhoršená paměť a úsudek, zvýšená podrážděnost, únava a stres. Chronický stres zase způsobuje snížení imunity. Unavený mozek po nás navíc chce povzbuzující látky. Kofein je převažujícím stimulantem západního světa a nemálo mozků na něj během dne „jede“. Ty méně šťastné mozky „jedou“ na nikotin. Nedostatek spánku též způsobuje zvýšenou produkci hormonu hladu - ghrelinu, který mozku říká, aby chtěl sacharidy a převážně cukr. Předsevzetí a dietu je tedy při únavě a spánkové deprivaci snadné porušit a já jsem toho temným příkladem. Když se večer přistihneš, jak pobíháš po kuchyni a šmejdíš, co sladkého by sis dal, jdi si raději rychle očistit zuby (můj trik proti zobání v kuchyni, protože jídlo po vyčištěných zubech tolik nechutná a já bych si je pak nechtěl čistit znovu) a pak jdi spát.
Relativně nový objev další funkce spánku na mozek je ten, že (pouze!) během spánku probíhá v mozku očista mozku od produktů jeho metabolismu. Toto vyplavování metabolických odpadů se ve zbytku těla děje kontinuálně díky lymfatickému systému, který se ale k mozku do lebky už nevešel a jehož absenci tělo/mozek nahrazuje důmyslným mechanismem právě během spánku. Pocit svěžesti nebo jeho absence po probuzení ti snadno řekne, jaký tvůj spánek ve skutečnosti byl. Naopak dostatek spánku pro tebe znamená zvýšenou koncentraci, pozornost, rozhodovací schopnosti, tvořivost, sociální schopnosti, snížení náladovosti, stresu, vzteku, impulzivity, náchylnosti ke konzumaci drog atd.
Jít spát dřív nebo spát dostatečně je v rozporu s našimi dlouhodobými návyky, proto opravdu spát dostatečně může být těžší, než se na první pohled zdá. Rozhodně to ale stojí za to, dostatečný spánek je nejen základ zdraví a pohody, ale bez dostatečného spánku by zvládání chutí a návyků při cestě za zdravím bylo mnohem těžší. Více detailů ke spánku ti podají následující 2 skvělé přednášky, ze kterých jsem čerpal.
Už si přesně nepamatuji, s čím jsem od N.Holečko odcházel naposledy, nicméně její rady jsem se snažil následovat cca 3 měsíce. Slovo „snažil“ jsem použil záměrně, protože cestu k disciplíně, sebekontrole a ovládnutí chutí jsem ještě hledal. Nicméně i potom jsem hledal další možnosti, které by mne mohly „zázračně uzdravit“.
Reflexní terapie
Nahoru
V průběhu těch 2 let jsem i zkusil reflexní terapii pana Havlíčka, kterého jsem několikrát navštívil a který je též neuvěřitelný ve vhledu do těla a ve schopnosti zjistit skrze chodidla, co je kde v těle špatně. Krom terapie mi i detekoval nesprávně fungující játra, dostal jsem bylinkové extrakty na různé neduhy a také recept na protizánětlivý čaj ze směsi bylin. Při posledním odchodu také říkal, že už to je na mně a na mé vůli.
EAV
Nahoru
Ještě zmíním jednu epizodu hledání a tou je metoda EAV (elektroakupunktura dle Volla), která mně osobně sedla ze všeho nejméně z důvodu pro mne nepřesvědčivé metody měření. Můj pocit je ale můj osobní, individuální a krom 3 sezení/měření během pár týdnů nemám s touto metodou další zkušenosti. Nicméně se jedná o měření vhodnosti/nevhodnosti desítek složek potravin. Měření probíhá pomocí podivuhodného zařízení, které vypadá jako sloučenina voltampérmetru, misky a hry vyděržaj pioněr. Jsem technický typ, proto ani zařízení ani metoda ve mně nevzbuzovaly důvěru ani obdiv, spíše naopak. Metodu jsem chtěl vyzkoušet z důvodu důvěry v kamarádku, která je EAV terapeutka. Navíc mám v akupunkturu a její principy důvěru, ačkoliv s ní nemám žádné zkušenosti.
Princip měření je takový, že se na misku položí ampulka kontrolovaného vzorku složky potravy. Kalibrace se provádí pomocí ampulky s jedem na krysy. Miska s ampulkou je součástí obvodu, kteréhožto jeden konec držíš v ruce a druhý ti je tlačen do dlaně. Dle výchylky na VA metru se usuzuje dopad na tvé tělo/zdraví. Výchylka byla ovšem velice náchylná na místo vtlačení druhého konce v dlani, kdy ukazovala velmi odlišné výsledky při minimálních (milimetrových) pohybech tohoto konce. Prodávanou léčbou byly bylinkové energetické kapky, jejichž účinek jsem na sobě nezaznamenal. Necítím potřebu o EAV psát více. Doporučuji ti napřed si něco o této metodě zjistit a pak to již nechat na tvé kritické mysli a případně osobní zkušenosti.
Čínská medicína
Nahoru
Poslední zastávkou před „probuzením“ byly v průběhu léta 2014 tři návštěvy u doktorky čínské medicíny A. Knapové v Čchi klinice. Paní Knapová je též neuvěřitelná, poznala, že jsem nedodržel bezezbytkovou dietu jedením čerstvé zeleniny a oříšků, poznala, že jsem moc nespal a jsem celkově vyčerpaný (nevím už, co bylo tenkrát pro mne tak důležité, že jsem tolik zanedbával životosprávu a spánek). Zánět tlustého střeva řekla, že mám mírný a že další jiný její pacient se silnějším zánětem je v pořádku, což bylo povzbuzující ale u mě to mělo na dietní disciplínu spíše opačný efekt. Po terapii zvýšená citlivost sice ve střevě zmizela a cítil jsem se lépe. Před dalším setkáním jsem ovšem neudržel své chutě a dal si nejednu sladkou tyčinku s oříšky. Stav se mi zhoršil, vnitřní scanner paní to hned poznal a správně detekovala i den předtím snězené oříšky s medem (chutím jsem tenkrát tolik ještě neporoučel). Nastavila mi zrcadlo prohlášením, že mně tedy opět vrátí do stavu jako posledně a cítil jsem, že nemá chuť se mnou ztrácet čas, když nemám zájem o uzdravení. Cítil jsem se hloupě, ale byla to nakonec skvělá zkušenost. Konečně jsem pochopil/prožil a dospěl k tomu, že si za své zdraví můžu jen já, jen já sám a že hledat uzdravení jinde a u někoho jiného než u sebe nemá smysl, pokud nezačnu zcela plnohodnotně a poctivě u sebe. K tomuto přesvědčení mne i nakopla kniha „Jídlo na prvním místě“, kterou jsem v srpnu 2014 před poslední návštěvou Čchi kliniky začal číst.