O aplikaci IF Tracker
    Nahoru

Když jsem u těch aplikací, tak zmíním ještě Inflammation Factor Tracker, která hodnotí obrovské množství potravin z pohledu proti(nebo pro)zánětlivého účinku na organismus. Tento dopad je zjištěn díky zhodnocení více než 20 různých faktorů dané potraviny jako např. množství a typ tuků, esenciálních mastných kyselin, vitamínů, minerálů, antioxidantů, glykemického indexu, protizánětlivých složek a dalších. Aplikace ti tak podává přehled, který ti v boji proti zánětu pomůže snáze volit vhodnější potraviny.

O aplikaci Kalorické tabulky
    Nahoru

Kalorické tabulky je další aplikace na chytrý telefon i online databáze potravin a toho, co obsahují. Obsáhlé, informačně vydatné a výstižné. Nemusíš si celý den hlídat a křečovitě počítat každý kJ příjmu a výdeje energie, ale pro přehled o tom, co zkoumaná potravina obsahuje dobrého či nedobrého, to je ideální nástroj. Kalorické tabulky jsou dobrá volba.

Než se dostanu k tomu, co to paleo vlastně je, tak zmíním hlavní důvod volby této pro někoho možná striktní „diety“ a tím je nic menšího než zdraví. Naše zdraví je ovlivněno více faktory. Geny jsou jedním z nich. Geny nám sice určují predispozice k nemocem, je to ale naše prostředí, které určuje, jestli se dané geny aktivují nebo ne. Průnikem genů a životního prostředí se zabývá epigenetika, která říká, že geny nejsou prokletím a že jejich aktivaci máme ve svých rukou (ve svém prostředí - tj. stravě, množství spánku, stresu, pohybu, sportu..). Jinými slovy geny jsou nabitá pistole, ale záleží na tobě, jestli z ní nevhodnou životosprávou vystřelíš. Což je dobrá zpráva, ne? Volbou vhodné životosprávy si můžeš zvýšit kvalitu života a úroveň (třeba již podlomeného) zdraví. Ruku na srdce, myslíš, že to, jak žijeme a jak se většinou stravujeme, vede nebo nevede k posílení zdraví? Nebudu chodit zbytečně kolem horké kaše, ale náš způsob života a stravování vede k podpoře chronického (dlouhodobého) systémového (rozšířeného po celém těle) zánětu, který se projevuje velkým množstvím nemocí a je spolupříčinou většiny tzv. civilizačních chorob. (Pro úplnost se ještě rozlišuje dle doby na akutní a dle místa na lokální zánět, např. akutní lokální zánět při vyvrtnutém kotníku a akutní systémový zánět při chřipce). S tímto systémovým chronickým zánětem (a zde si dovolím citaci z knihy) souvisí následující ucelený ale nikoliv kompletní seznam poruch a onemocnění: 

Akné	Endometrióza	Migrény	Rozedma plic
Alergie	Fibroidní nádor	Myastenie	Roztroušená skleróza
Alzheimerova choroba	Fibromyalgie	Myositida	Sarkoidóza
Artritida	Gastroenteritida	Neplodnost	Sjogrenův syndrom
Astma	Gravesova -Basedowova nemoc	Obezita	Sklerodermie
Ateroskleróza	Hashimotova tyreoditida	Onemocnění srdce	Spastické střevo
Bipolární porucha	Hepatitida	Osteopenie	Syndrom dráždivého tračníku
Bolesti kloubů	Chronická bolest	Osteoporóza	Tremor
Bronchitida	Chronická bursitida	Otoky	Trichotillomanie
Celiakie	Chronický zánět močového měchýře	Padání vlasů	Vaskulitida
Cirhóza	Chronický zánět šlach	Pálení žáhy	Vitiligo
Crohnova choroba	Chudokrevnost	Parkinsonova choroba	Ulcerózní kolitida
Cukrovka typ 1 a 2	Inzulínová resistence	Parodontitida	Vysoká hladina trygliceridů
Demence	Karditida	Polycystická nemoc vaječníků	Vysoký cholesterol
Deprese	Kolitida	Polychondritida	Vysoký krevní tlak
Dermatitida	Křečové stavy	Poruchy krev.oběhu	Zánět dásní
Divertikulitida	Lupénka	Rakovina	Zánět dutin
Dna	Lupus	Raynaudův syndrom	Zánět ledvin
Ekzém	Lymská borelióza	Revmatická artritida

Předpokládám, že jsi člověk hledající řešení problémů se střevem nebo trávením skrze zdravý způsob života. Tuto tabulku jsem s vypětím všech sil opsal i z toho důvodu, že existuje šance, že znáš někoho (se systémovým zánětem a) s těmito problémy, komu by informace, že se jich může změnou životosprávy zbavit nebo je alespoň zmírnit, mohla pomoci nebo alespoň ukázat směr k lepšímu zdraví.

Veškeré jídlo dle paleo stravy musí splňovat tzv. 4 standardy (4s) zdravého jídla, musí tedy podporovat: zdravou psychologickou reakci, zdravou hormonální reakci, zdravé trávení, fungování imunitního systému a minimalizovat záněty. Kniha poté velmi detailně rozebírá negativní účinky (neplnění těchto kritérií) jednotlivými potravinami nebo jejich složkami. Než uvedu, co je pro zdraví škodlivé, mám tu ještě pár informací a myšlenek.

O knize Jídlo na prvním místě, o prosperitě a o těle
    Nahoru

Kniha se s ničím nepáře, pojmenovává věci tak, jak jsou a bourá velké množství mýtů a polo/nepravd. Tyto mýty nám byly od malička vtloukány (i rodiči živenými) reklamou do hlavy, proto nám přijdou tak přirozené a pravdivé. Bez pátrání po pravdivosti reklam a různých tvrzeních před sebou falešně ospravedlňujeme naše zdraví nepodporující chování. Jako příklady mýtů uvedu třeba: stévie a agávový sirup je zdravý, pivo (třeba i bezlepkové) je zdravé, červené víno je zdravé na srdce (proto, abys do sebe dostal adekvátní dávku resveratrolu jako myši, na kterých byly dělány pokusy vyvozující doporučení pít červené víno, bys musel vypít 80 lahví červeného vína denně), celozrnné pečivo je zdravé, potřebujeme mléko (kvůli vápníku) a mnoho dalších.

Cílem (filozofií paleo stravy) není konzumovat něco, co je menší zlo nebo není „až zas tak zlé“, ale představit to, co splňuje 4s. Produkt/jídlo, které někdo prezentuje jako „zdravý“, „na srdce“ apod. může být sice zdravější (chápej méně škodlivé) než jeho alternativa/konkurence, což ale neznamená, že je zdravý a/nebo že splňuje 4s. Námitkou může být argument, že na tom a tom (např. rýže) lidé tam a tam přežili/fungují dlouhá časová období. My ale přeci nechceme jen přežívat, nežijeme (nepřežíváme) někde v přírodě a v nouzi odříznuti od všech těch přeplněných hypermarketových regálů. Žijeme v unikátním časovém období 21. století, kdy se nemusíš ani příliš zabývat historií, abys (d)ocenil vzácnost současnosti v porovnání s bouřlivou, válečnou, často nelidskou, středověkou i vzdálenější ale i mnohem bližší minulostí a stále nejistější, ale rozhodně méně klidnou budoucností. Zároveň žijeme v unikátním místě – střední Evropě, České republice a stejně tak porovnáním s velkou částí světa a miliardami lidí, kteří žijí v materiálně méně zabezpečených oblastech, s méně svobodami a životními možnostmi, kde opravdu můžeme hovořit o jejich přežívání, i v tomto směru u nás snadno vznikne (d)ocenění našeho bydliště.

Uvědomuješ si, že v tomto čase a místě máme v porovnání s jinými časovými obdobími a jinými místy na planetě obrovský materiální nadbytek, nadbytek možností a svobod? A vážíš si toho? Proto bychom je měli smysluplně využít a nechtít jen přežívat, ale naopak chtít prosperovat (to se týká nejen zdraví ale i duchovní roviny) a uzdravit se. Nebo alespoň já to tak vnímám.
Mít relevantní informace o účincích daného jídla je cesta. Obdařeni těmito informacemi jsme pak mnohem svéprávnější a svobodnější (od reklamních, společenských a rodinných konceptů a zvyklostí) při volbě toho, co opravdu chceme jíst, i když nás závislosti, návyky a chutě odtrhávají jinam. Zmíněná kniha ti všechny tyto informace poskytne. Jak moc si budeš chtít posunout hranice mezi konzumací zdraví prospívajících a škodlivých potravin je pak už jen na tobě. Hlavní motivací je samozřejmě získání/upevnění/udržení zdraví, což v žádném případě není v rozporu s užíváním si jídla a jeho chutí. Nedržím dietu, ale jím a žiji zdravě tak, že si volím jídlo bez lepku, cukru a dalších škodlivých složek, protože chci a protože mám informace a také proto, že tady a teď se lze stravovat zdravě.

Co když jsi ale zcela zdravý nebo ještě příliš mladý na to trpět nějakou nemocí? K tomu ti prvně upřímně gratuluji! 🙂 Hned ale dodám, že lidské tělo je sice úžasný neuvěřitelně fungující nástroj schopný obrovské regenerace. Pokud jsme ale zdraví a žijeme nezdravě, tak tělo je schopno takto nějakou dobu (v závislosti na genech a životosprávě) fungovat, odbourávat konzumované jedy (alkohol) a ustát dopad zdraví škodlivých potravin. NE ale dlouhodobě, ve 30-40-50 letech života se začnou objevovat zdravotní problémy, které by se neobjevily, pokud bychom žili zdravě. Proto je třeba reagovat na první potíže včas a reagovat na signály těla. To není z hlavy mé ale z hlavy pana Dr. Walkera.

Teď ale zpět ke zdraví a tělu: každému je jasné, že nás všechny dříve či později a v různých formách čeká stáří, nemoc a smrt. Uvědomění si těchto faktů znamená opět posílení vděčnosti za vzácnost současné situace a snahu o její smysluplné využití. Zároveň poznatek/prožití vlastní (nejen zdravotní) pomíjivosti ukazuje, že nemá smysl se vlastní zdravotně-fyzicko-stravovací údržbě svého těla věnovat více, než je potřeba (svou potřebu si posoudíš sám), dělat si z ní smysl života a nemít pak čas/energii na jiné smysluplné aktivity. Tělo stejně jako např. auto potřebuje k tomu, aby nás bylo schopno daleko a v pohodlí dovézt pestrou životní cestou k jejímu konci, rozumné a správné zacházení, vhodné palivo pro správně fungující motor, správný olej apod. Benzínové auto rozhodně nemůže jet na naftu a k jízdě nepotřebuje žádné časově/energeticky/finančně mrhající aktivity ála tuning ve formě sluchrvoucích výfuků nebo třeba podsvícených podvozků. Obdobně myslím, že není třeba běháním a poskakováním okolo zdraví/bio/green/healthy záležitostí trávit celý den a nemít čas na nic jiného.

Na tělo lze též nahlížet jako na nástroj k interakci se světem a přinášení radosti a užitku druhým. Tělo a nemoci lze též brát méně osobně, což je různě obtížné. Děláme tedy minimální maximum:) proto, abychom mohli být ve zdravém a fungujícím těle a smysluplně jej mohli využívat. Fakt, že se jednou začne rozpadat (a ono někdy opravdu začne), bereme jako přirozený běh života, ke kterému smrt patří. Alibistické hlášky typu „tělo má jít do hrobu zhuntovaný“ (proč ale o tolik dříve?), nebo „co když začnu žít zdravě a zítra mne srazí auto?“ postačí zřejmě jen lenochům se silnými chuťovými závislostmi a ne člověku se schopností sebereflexe a upřímnosti k sobě samému.

Každopádně kniha „Jídlo na prvním místě“ ti změní život, minimálně získáš informace a vhledy do stravování a zdraví a nebudeš si poškozovat s lehkou hlavou zdraví neznaje účinek/dopad na zdraví toho, co jíš, co ti tak chutná a o co si tělo „přirozeně“ říká. Budeš tak na správné cestě za pevnějším zdravím.

Teď už máme relativně silnou základnu motivace a pohledu, na které se dají postavit informace o tom, co je pro zdraví škodlivé, nezávisle na tom, jak moc nám to chutná a jak moc jsme k tomu připoutaní. Takže pro zdraví je škodlivý: cukr, sladidla, alkohol, oleje ze semen, obiloviny a luštěniny a mléčné výrobky. To jsou názvy poměrně výživných kapitol knihy, kde ti (na rozdíl ode mne zde) detailně vysvětlí, proč a jak to škodí. Volba je pak na tobě. Všichni se ale shodneme, že (společensky v minulosti dlouho uznávané/tolerované) např. drogy jako kouření škodí a zkracují život, proč tedy neprožít i jiné pravdy a také se dle nich nechovat?

To, že existují i další zdraví škodlivé věci jako alkohol, pečivo, cukr, sladidla a mléko a že jsou společensky uznávány (případně ne tolik zatracovány) není správně. To, že se z nich potravinářské lobby/marketingu za desetiletí mediálních masáží bohužel podařilo udělat něco přirozeného, normálního a tradičního je jen obrazem společnosti a úrovně nezávislosti jejího myšlení. Považují se za „normální“ koncepty typu: pečivo se sýrem k snídani nebo svačince, pivo k fotbalu, víno do společnosti, panáka na baru, šampaňské na silvestra, dětské šampaňské k narozeninám, bonbóny nebo čokoláda za vysvědčení, „zdravé“ müsli s mlékem a (chemickým) jogurtem k snídani, (nejen dietní) kola, energy drink za volant nebo na párty, sladkou limonádu ne kvůli image, ale instinktu, (alkoholový) přípitek na zdraví(!) a další absurdity. Tyto koncepty „normálnosti“ by měly z reklam a našich podvědomí vymizet stejně jako reklama na cigarety, pokud opravdu chceme být zdravější.

Dalším vysvětlením je, že se ze strany konzumentů jedná jen o neinformovanost a/nebo slabou vůli. To ale naštěstí nejsou neměnné stavy. Ze strany producentů si na druhou stranu nedělám iluze, že by nevěděli, co a s jakými následky produkují. Jen by mne u nich zajímal poměr snahy dát lidem něco zdravého a dobrého oproti jejich honbě za ziskem. Opět se jedná o obrázek a hru společnosti, na kterou nákupem jejich produktů přistupujeme a umožňujeme, aby se (na nás) hrála dál.

O alkoholu
    Nahoru

Alkohol je nejvíce společensky uznávanou, tolerovanou a rozšířenou drogou a zabíjí více mladistvých, než všechny ostatní drogy dohromady. „Benefity“, kvůli kterým je konzumován, jsou způsobeny intoxikací organizmu. Alkohol je i v nevelkém množství akutně neurotoxický. Pozměňuje aktivitu nervové soustavy, může poškozovat nervovou tkáň, narušuje, až zabíjí vlastní neurony. To vše jsou příčiny vytouženého uvolnění, veselosti a opilosti. Mezi další neurotoxiny patří rtuť, olovo, insekticidy, formaldehyd a biotoxiny jako botulotoxin. Každý panák, kterého do sebe kopneš nebo sklenka vína, kterou si vychutnáš, je vítězství reklamy a společenských zvyklostí nad zdravým rozumem a krokem zpět/mimo na cestě za zdravím.  

To se mi to káže, když už nepiju, že? Také mi chutnávalo víno, pivo a z panáků jsem nejednou otupěle trávil víkend následnou rekonvalescencí. Teď, když někdy ochutnám, abych si připomněl, o co „přicházím“, tak mi sebesladší víno přijde díky změněným chutím kyselé a stejně mi nechutná. Pivo mi už také nechutná, no a panáky jsem nikdy nepil kvůli chuti ani předtím. Krom chutí nepiji alkohol z přesvědčení, stejně jako nekouřím a neužívám ani jiné drogy z přesvědčení.

Tobě panáky opravdu chutnají nebo je piješ jen z důvodu společenského a historického zvyku/tlaku? A jsi dost silný být jediný abstinující v restauraci se bavící partě kamarádů? A dokáže se společnost uvolnit, otevřít a bavit i bez projevů otravy nervové soustavy? A jsou tví kamarádi tví skuteční kamarádi, kteří ti přejí štěstí a tvé rozhodnutí abstinence ti přejí a respektují jej? To jsou řečnické otázky poukazující na to, jak je koncept konzumace jedu jménem alkohol v naší společnosti považován za normální a hluboce zakořeněn.

Nejsem soudce, to je každý sám sobě. Já ti jen ukazuji jiný než (ve společnosti) „normální“ úhel pohledu na alkohol. Samozřejmě jedna sklenička vína tě nezabije, stejně jako jedna cigareta. Jde ale o práci s oněmi návyky a navíc ono se to všechno sčítá – jedno pivo sem, druhá kobliha tam, třetí nevinná malá čokoládka semhle. Takto po malých krocích se snaha žít zdravě rozpouští stejně jako platonické silvestrovské předsevzetí a my se vracíme ke starým „dobrým normálním“ návykům. Tím vším jsem si ale už (tolikrát!) prošel (viz. zkušenosti u doktorky čínské medicíny výše) a stačilo mi. Nakonec to byla právě kniha „Jídlo na prvním místě“, která mi otevřela oči, dostatečně mne paralelně se zkušeností u doktorky čínské medicíny namotivovala a díky informacím o škodlivosti jednotlivých potravin mi pomohla konečně učinit rozhodnutí uzdravit se, díky paleo stravě, vyloučením všech zmíněných škodlivin z mého jídelníčku. Navíc, co se pití týče, si nemysli, že chuťově nějak trpím; právě naopak! Zeleninové a ovocné šťávy si doma umíme udělat tak skvělé, že se někdy bojím, aby díky navozené chuťové extázi nebyly brzy ilegální:) 

Takže už víme, co dle palea škodí a čemu bychom se měli, pokud se chceme zbavit systémového zánětu způsobující zmíněné nemoci, vyhnout. Systémového zánětu je tělo schopno se zbavit nebo jej zmírnit díky ketóze – stavu, kdy tělo přestane jako hlavní zdroj energie využívat sacharidy/cukry tím, že přejde na pálení tuků jako hlavní zdroj energie. Tělo i tak vždy jako zdroj energie využívá kombinaci sacharidů a tuků. Čím intenzivnější aktivita, tím vyšší podíl sacharidů. U aktivit s nízkou intenzitou dokáže tělo naopak velmi zvýšit podíl tuku, pokud mu to dovolíš chytrým výběrem jídla. Proto je třeba přestat tělu neustále dodávat cukr, který je přidaný téměř ve všem. 

O cukru
    Nahoru

Zbavit se závislosti na (do „potravin“ přidaného průmyslového) cukru byla pro mne největší překážka. Od malička jsem měl rád sladké, babičky (které měly více soucitu než rozumu) mne i v dospělosti zahrnovaly cukrem (možná o to více, o co méně jsme se vídali) v nejrůznějších čokoládových podobách, já jejich zahrnování cukrem s chutí přijímal a byl schopen sníst 200g tabulku na posezení jako chleba a na nutellu jsem do špajzky chodil, když mne to chytlo. Různá předsevzetí k omezení jezení této drogy měla u mne trvanlivost maximálně v řádech dnů. Většinou jsem se přistihl, jak do sebe navzdory předsevzetí opět tlačím nějaké ledové kaštánky, když jsem býval unavený, ospalý (viz. „O veledůležitosti spánku“) nebo když jsem se chtěl odměnit za nějaký výkon, nebo jen tak vyrelaxovat. Zlom nastal, když jsem se rozhodl pro striktní paleo.

Vyřadil jsem sacharidy a z počátku jedl jen bílkoviny, tuky s tepelně upravenou zeleninou a minimem ovoce. Objevily se i abstinenční příznaky způsobené závislostí na cukru, kterého se mé tělo silně dožadovalo. Měl jsem šílené chutě a dokonce se mi i lehce třásly ruce. Nevím, jestli jsem se závislosti na cukru zbavil pouze v průběhu září/října 2014, kdy jsem se takto striktně stravoval. Možná to byl průběžný proces, kdy i díky informacím o škodlivosti cukru a jeho nahrazení ovocnými alternativami jsem se závislosti postupně zbavil. Teď (září 2015) se mi sliny při procházení kolem sladkého koutku v obchodě již rozhodně nesbíhají, nemusím s různými vůněmi ani chutěmi na tatranku bojovat a žádnou touhu po nezdravém přidaném cukru necítím, spíše naopak - zřejmě i kvůli znalosti škodlivosti těchto produktů. Sladké mi chutná (a vždy bude) samozřejmě stále, jen mám jeho spotřebu pod kontrolou, jím jej s mírou a pouze v přirozených formách (čerstvé ovoce nebo sušené samotné, nebo přidávané do kaší nebo v raw tyčinkách). Pokud si dělám sladkou (sacharidovou) bezlepkovou kaši, tak se snažím dělat ji minimálně obden. Vím, že zvládnout závislost na cukru je (aspoň pro mne bylo) velmi těžké, ale když to dokázal takový čokoládový závislák jako já, tak to zvládneš určitě taky!

Z počátku jsem se více vyhýbal ovoci, teď jej jím téměř každý den, ale stále jím více zeleniny než ovoce. Od ovoce by též (jako u pití) měl být odstup od jakéhokoliv dalšího jídla. Co se sladkých alternativ týče, tak mi chutnají banány, lesní plody, broskve, melouny, ananas, grep, pomeranč a ze sušených to jsou fíky a datle – vše nesířené.

Zde jsou informace o cukru z knihy „Omládněte“ od Dr. Walkera: „Tělo potřebuje cukr, ale ne třtinový, kukuřičný nebo z cukrové řepy. Potřebuje přírodní cukr a jenom ten může plně využít: cukr obsažený v zelenině, ovocných plodech a medu (od medu zase paleo odrazuje, takže opatrně a intuitivně, nenahradit Snickers kilem medu). Požívání průmyslového bílého cukru má škodlivý účinek na zuby, žaludek, střeva a celou zažívací trubici: způsobuje střevní poruchy, cukrovku, rakovinu, oční choroby, hnisavé procesy, vypadávání zubů a onemocnění dásní. Bílý cukr je zvláště škodlivý pro ženy; provokuje a zesiluje menstruační bolesti a zhoršuje nervozitu, která se sice považuje za "přirozený" úkaz, ale ve skutečnosti je samozřejmě nepřirozená. Vynechání cukru často odstraní tyto potíže. Dělejte to jako já. Já považuji bílý cukr za jed a tak s ním také zacházím. Nemá místa v programu vedoucím k zářícímu zdraví.“.

Dalším pohledem na závislosti na cukru a chutích obecně je zjištění, že pokud toužíš po konkrétní potravině nebo její složce, příčinou může být fakt, že tvému tělu něco chybí. Např. při touze po čokoládě ti chybí hořčík, který najdeš v banánech, datlích, fíkách atd. a při prahnutí po sladkém ti chybí chróm, fosfor a síra, které najdeš v mnoha dalších alternativách. Vše je uvedeno hezky v tabulce.

Existuje také český film Cukr blog (dostupný na internetu), který o sobě říká: "Pětiletý zápas matky proti cukrové mafii. Tragikomický, vzrušující a emocionální příběh, který tě vytrhne z cukrové závislosti".

Na zbavení se každé závislosti je vhodná podobná pevná informační základna, na které pak můžeš stavět svá přání, předsevzetí a dietní opatření. Pokud máš navíc vždy po ruce zdravou sladkou alternativu, kterou utišíš chuť na nezdravé sladké, tak máš napůl vyhráno. Cestu z cukrové závislosti jsem ti ukázal, zbytek už je jen na tobě. Přeji hodně štěstí a pevnou vůli! 🙂

Teď zpět k jídlu: co nám vlastně v paleu po vyškrtání všech těch „dobrot“ zůstalo k jídlu? Už jen opravdové jídlo :), tak jak ho na rozdíl od nás znaly naše babičky: maso, ryby, vejce, zelenina, ovoce a ty správné tuky. I toto jsou názvy vydatných kapitol knihy a já ji zde (ukazujíc směr) nebudu zdvojovat, ani vy/opisovat její mnohé recepty stravy založené na bílkovinách, tucích a minimu sacharidů. Každopádně jestli se ti nabídka jídla zdá málo pestrá, tak věř, že je v ní celý vesmír možností 🙂

Co se kvality potravin týče, tak zde je pár v knize uvedených rad: měli bychom se zaměřit převážně na maso, ryby a vejce; konvenční zelenina a ovoce (ne bio) je lepší než žádná zelenina a ovoce, jídlo ber uvolněně (nestresuj se, když neseženeš něco v nějaké kvalitě) a dělej to nejlepší možné, s tím, co máš k dispozici.