úvod  

aneb vše má svůj začátek...

 

 

Byla mi diagnostikována ulcerózní kolitida. S touto „doživotní nálepkou“ jsem se nespokojil a místo toho hledal možnosti a cesty. Nejsem lékař a nemám žádné oficiální lékařské vzdělání. Rozhodně také nejsem šťastným vlastníkem patentu na rozum. Jediné, co mám, je pár zkušeností a postřehů, které cítím, že by mohlo být užitečné s tebou sdílet. Každý jsme individuální směsicí nastavení mysli, genů, predispozic, návyků, chutí, životosprávy, životního prostředí atd., co nás utváří a odlišuje. Proto každému vyhovuje něco jiného. To, co na těchto stránkách najdeš, je můj příběh, mé hledání v moři nabídek, má cesta za zdravím a ve finále nalezení toho, co mně osobně vyhovuje, co mi někdy až ohromně chutná, je pestré, v čem se cítím dobře a s více energií a chutí do života. Cestu ke zdravějšímu životu ukazuje můj příběh všem, nejen těm nemocným se zánětem tlustého střeva.

„Ulcerózní kolitida (UK, zánět tlustého střeva) je doživotně, nevíme, jak vzniká a jak se jí zbavit. Budete držet bezezbytkovou dietu, brát protizánětlivé prášky (Salofalk 500mg) a bude to pro vás trvalý zdroj zdravotních problémů“. Možná ne přesně doslova, ale tak nějak komentoval primář, když mi po roce bádání, co je to s mým střevem v nepořádku, v lednu 2014 sděloval tuto diagnózu. Nevěřil jsem tomu, přišlo mi to nereálné, nemožné, aby něco bylo trvalé, abych to nemohl změnit, kdybych se opravdu snažil. Z ordinace jsem odcházel s tím, že jeho prohlášení beru jako výzvu. Teď za sebe (doktoři rozhodnou po kolonoskopii) mohu prohlásit, že jsem UK měl a čas minulý je na místě, protože lékařem navrhovanou bezezbytkovou dietu nedržím, jsem přes rok bez léků a potíží. K diagnóze mám samozřejmě na jednu stranu respekt a na stranu druhou mám ale i silnou důvěru v regeneraci těla a sílu mysli. Věřím, že svůj život mám ve svých rukou a tělo a mysl společně (když pro zdraví dělám mně známé maximum) mají potenciál změnit mnohé. Mám z toho všeho dobrý pocit, ale jen čas samozřejmě ukáže více. Ať se to ale dále vyvíjí jakýmkoliv směrem, tak pro mne se jedná o ohromné obohacení a změnu života směrem ke zdraví a lepšímu fungování. Pokud to někoho inspiruje nebo ještě lépe to někomu v čemkoliv pomůže, jedině dobře. Pojďme ale postupně…

[Aktualizace 21.2.2016: Koncem roku 2015 jsem byl na odběrech  krve (4 ampulky) a stolice (1 zkumavka – prý stačila),  které objednal gastroenterolog. Výsledky obsáhly 3 papíry formátu A4 popisující stav hematologie, biochemie, lipidového metabolismu, metabolismu železa, hormonů, kostního metabolismu, koagulačního vyšetření a imunologie. Kromě pár odchylek byly všechny hodnoty v normě a slovy gastroenterologa: „výsledky dopadly velice dobře, ani ty zánětlivé markery nic neukazují“.
Dalším krokem byla kolonoskopie začátkem roku 2016. Proběhla až nyní - v půlce února 2016, kdy je to rok a čtvrt, co jsem bez léků – Salofalku a jím to, co je opakem doktory doporučované bezezbytkové diety. Pravidelně se se mnou ztotožňuje/jím čerstvé ovoce a zeleninu, které navíc v posledních 2 měsících (inspirován úžasnou a inspirující knihou, kterou doporučím již nyní v úvodu a více se jí budu zabývat později: "Self healing Colitis and Crohn" od Davida Kleina) tvoří většinu mého mně velmi chutnajícího jídelníčku. V oříškách a semínkách se neomezuju.
Únorová kolonoskopie prozkoumala skrze celé tlusté střevo i 20cm tenkého a objevila obé ve zcela zdravém stavu (ve zprávě uvedeno: „..zcela normální endoskopický nález, sliznice v celém průběhu klidná s typickou cévní kresbou. Závěr: UC v úplné remisi.“). Vzhledem k tomu, že jsem přes rok bez veškerých léků, bez doporučované bezezbytkové stravy (jím její opak) a hlavně bez příznaků/problémů, zeptal jsem se doktora o možnosti odebrání této diagnózy. Říkal, že uvidíme, že se u této diagnózy mohou příznaky vrátit a že by jejím odebráním zmizela možnost pravidelných kontrol/kolonoskopií, kterážto je naplánována za další 3 roky, tj. počátek r. 2019. Nicméně jsme domluveni na kontrolu klinického stavu na léto 2016, kdy si popovídáme o dalších možnostech. Jedna z možností bude i přehodnocení diagnózy.]

[Aktualizace 20.11.2016: Léto uteklo jako voda a s podzimem jsem navštívil gastroenterologa. Po klinické kontrole (cítím se stále dobře, zdravě a bez obtíží) jsme naplánovali kontrolu krve, stolice, žaludku a tenkého střeva (abychom to měli komplet a byli si jisti, že nám nikde nic neuteklo). Pro výsledky jsem si šel tento týden a jsou stále stejné: stolice v pořádku, krev v pořádku bez žádných zánětlivých markerů, žaludek ani počáteční část tenkého střeva nenasvědčují žádnou nemoc. Výsledkem je změna z diagnózy UC na: "V.s. UC t.č. v úplné remisi (nyní i přehodnocujeme diagnózu)" . "V.s." značí "velmi podobné".
Dalším krokem bude sigmoideoskopie a kontrola krve za rok, tj. podzim 2017. Poté uvidíme, co se mnou dál 🙂  ]

[Aktualizace 19.10.2017: koncem srpna jsem absolvoval sigmoideoskopii, která našla zdravé střevo. Výsledky krve a stolice jsou slovy gastroenterologa: "kromě snížené hladiny železa zcela v pořádku, jako byste tu nemoc neměl". Jelikož výsledky mi poskytl telefonicky, další tentokrát osobní setkání jsme domluvili na listopad, kdy se domluvíme, co bude dál.
Za další zmínku stojí to, že jsem se po měsíci vrátil z Nepálu, kde jsem mj. strávil 2,5 týdne na treku okolo Annapuren - pro mne zatím nejdelší trek a v nejvyšších výškách (až do 5,4 km nadm. výšky). Zhruba půlku nocí jsme spali ve stanech s vlastní stravou, druhou půlku v lodžích se stravou v restauracích. Při kempování jsem jedl vlastní instantní stravu (bezlepkový Travel Lunch), raw tyčinky, bezlepkové kaše apod. Musím přiznat, že z počátku mne několik dní poprvé od roku 2013 potrápil poctivý (nepálský) průjem. Mít v Nepálu průjem sice není žádná vzácnost a nebyl jsem v tom sám, u mne ale trval nejdéle a hodně mne oslabil. Život obohacujícím zjištěním bylo, že mé tělo bylo schopno 2 dny téměř bez jídla fungovat (7h šlapat s batohem do kopců a sedel o nadm. výšce okolo 4,5 km) i po probdělé průjmové horečkové noci - fungoval jsem na dluh, který byl splácen z toho mála tuku, co jsem měl. Abych byl schopen celý den s průjmem jít, bylo mi doporučeno imodium a endiaron, což jsou první prášky, co jsem si od vysazení Salofalku před lety vzal. Imodium zastaví průjem, ale neléčí jej a navíc se v "zastaveném" střevě množí bakterie, které mohou onen průjem způsobovat. Endiaron vybije střevní mikroflóru - tu nepřátelskou ale i tu přátelskou. Kombinace obojího zřejmě oddálilo návrat střeva do normálu. Doma bych situaci samozřejmě řešil jinak, ale 3 dny chůze od civilizace (nepálské vesnice) navíc ve výškách okolo 4km s nutností pokračovat v treku nebylo příliš možností. V místě již velké únavy a zároveň v bodě, kde byla v plánu dvoudenní odbočka skupiny z hlavní trasy, jsem se odpojil od skupiny a zůstal z důvodu regenerace sil ony 2 dny v klášteře. V klášteře stejně jako v lodžích jsem jedl dietně (zeleninové vývary, vařenou zeleninu a rýži). Nabyl jsem postupně opět síly, průjem se mírnil a pak odešel úplně. Týdenní zbytek treku, během kterého jsme spali ve výšce i 5,1 km a zdolali sedla okolo 5,4 km jsem zvládl s narůstající silou už na jedničku. Následné 3 dny v Káthmandú, 2 dny cesty zpět a teď těch pár dní doma se stále cítím dobře a střevo funguje tak, jak má. Jediná změna je, že cítím, jakoby tělo potřebovalo doplnit ztracený tuk, následkem čehož jsem poslední dobou zřejmě tak hrozně "žravý" 🙂  ]

Celý tento web je vytvořen tak, jak sám sebe vnímám: nejsme pouze chodící hmotné fyzické futrály - těla, ale komplexní bytosti fungující na vzájemně se ovlivňující úrovni těla, řeči a mysli a z toho důvodu nelze žádnou z těchto částí opomenout při snaze léčit (pouze) jednu z nich.

Na těchto stránkách s tebou poměrně osobním způsobem sdílím svůj příběh a moji cestu za zdravím, kterou jsem nastoupil, hledaje řešení svého zánětu tlustého střeva. Po velké změně životosprávy jsem na konci této životní kapitoly velmi obohacen, bez léků a bez potíží. Sdílím vše tak, jak jsem postupně objevil a prožil, ať tě to inspiruje, ukáže možnosti a nabídne směr, který by se mi po prvotní kolonoskopii, neznaje téměř nic zde uvedeného, hodil. Do cílové skupiny patříš, pokud máš problémy se střevem, trávením, chronickým (systémovým nebo cestujícím) zánětem, autoimunitní nemocí, motivací ke změně životosprávy, inspirací, ale i pokud tě alespoň trochu zajímá, co jíš a jak zdravě(ji) žít.

Na www stránky se jedná o poměrně obsáhlý autobiografický dokumentární příběh založený pouze na skutečných událostech:), přesto myslím, že nejvíc užitečné bude číst jej postupně od začátku, i když (pod)kapitoly dávají smysl i jednotlivě. Psal jsem tak, jak bych chtěl (a hlavně potřeboval) vše slyšet od někoho já sám úplně na začátku: napřímo a (sebe)kriticky. Ne „chtěl“, ale spíše „potřeboval“ proto, že raději slyšíme/posloucháme to, co si myslíme, abychom si potvrdili správnost svého názoru a chování. Neradi slyšíme, že to, co jsme dělali/jedli celý život, není zcela správné a zdravé a že se budeme muset „lehce“ změnit, pokud chceme změnit (nejen zdravotní) směr našich životů.

Na počátku je proto důležité uvědomit si, že nemáme rádi změny a že naše návyky a závislosti jsou za roky až desetiletí jejich upevňování velice silné. Změna ovšem znamená nezakrnění, vývoj, transformaci a růst. Stačí se jen zamyslet nad tím, že celý náš předchozí život nás dovedl do této situace a k tomuto stavu zdraví. Proto je snadné vidět i naše budoucí směřování, pokud budeme beze změny pokračovat ve své životosprávě. Pokud onen směr a sebe chceš opravdu změnit, zodpovědnost, volba a míra změny je jen na tobě, na nikom jiném.

Důvodů a motivací k napsání mého příběhu bylo mnoho:

  • sepsání získaných zkušeností a informací, snaha dát je všechny dohromady, umístit je na jedno místo
  • předání někdy těžce získaných zkušeností těm, kteří zatím neměli to štěstí najít si vlastní cestu zdraví a chuti
  • snaha pomoci druhým ukázáním možností a směrů jejich zdravějšího fungování
  • dodání síly a naděje lidem nejen s touto diagnózou
  • ukázka toho, že opravdu lze velmi zlepšit svůj zdravotní stav a upevnit zdraví změnami ve své životosprávě

Dalším a zřejmě posledním důvodem zrození těchto stránek bylo to, co jsem si uvědomil až při začátku psaní tohoto úvodu – dělal jsem to i pro sebe. Tuto jednu velkou životní kapitolu jsem zde znovu celou prošel, sepsal a vytvořil z ní tak k předání finální produkt, čímž se pro mne tato kapitola konečně uzavřela a já mohu jít velmi obohacen dál. Celou svou bytostí si přeji, ať má cesta přinese co největší užitek co nejvíce lidem na co nejdelší dobu a ať si čtení mého příběhu užiješ. 

                                                                                                                             Martin  :O)

P.S. Na nemoc lze nahlížet i jako na změnu, kterou potřebuješ, i když o ni nežádáš. Na změnu, která tě posune směrem, který bys jinak díky závislostem a chutím sám dobrovolně nenastoupil, změnu, která tě obohatí o věci, o kterých jsi nevěděl/a, že existují. Když pak nemoc zvládneš, cítíš ve finále vděčnost za všechno to obohacení a nemoc vnímáš jako dárek, protože nemoc z tebe udělala lepšího a lépe fungujícího člověka. Velkou inspirací mi byla Stacey Kramer a její 3 minutová zpověď.

zpět na hlavni stranu                                                             Nahoru                                                                  POKRAČUJ k motivaci